Izzart z Panských lesů

Zamlada na chalupě 31.10.2008

Jednoho krásného dne padlo rozhodnutí, že už jsem dost velký na to, abych vyrazil do přírody a strávil v ní trochu času i sám. Táhlo mi na půl roku (nj...jen se ušklíbejte, jenže v psím životě už je to poměrně vysoký věk) a já se vydal na chalupu do jižních Čech - jen kousek od Třeboně, v oblasti rybníků a lesů (do vody se mi moc nechce a v lese mě to samotného moc nebaví, ale jinak fajn prostředí :o))

Byla to moje první opravdu dlouhá cesta autem. Jelo se dvě hodiny a já musím říct, že ve štěněčím věku je čas strávený v kufru auta promrhán zbytečným ležením, zíváním a koukáním z okna. Nu což...utěšoval jsem se myšlenkou, že po příjezdu si to na nějakém tom plácku vynahradím.
Když jsme dorazili na místo, nevycházel jsem z úžasu...taková velká zahrada...tomu tedy říkám plácek :o). Samozřejmě jsem si celou zahradu proběhl ještě ten večer a náležitě ji označkoval, aby okolní zvěrstvo vědělo, že dorazil městský "rafan". Protože jsme dorazili k večeru, nebylo moc času na důkladné zkoumání venkovního prostoru a já se tedy uchýlil na průzkum příbytku. A že bylo co zkoumat :o). Našel jsem spoustu věcí a hlavně velkou postel, která samozřejmě byla určená pro mě (ale protože mi bylo líto vlasatců, kteří se zimou třásli na zemi, přibral jsem je pod peřinu k sobě). 

Druhý den se na mě přišli podívat sousedi, kteří toužili poznat udatného a statného rafana a tak jsem se na to řádně připravil a pořádně se vyválel v trávě :o))) Jako úplatek mi přinesli kost z kamzíka a já byl po zbytek dne v sedmém nebi a okolí jsem ani nevnímal. Jen na chvíli jsem si odskočil k badmintonu a pomáhal chytat tu divnou létající věc, která asi měla být náhražkou míčku.
Poté jsem byl násilně odtržen od žužlání, když se jednomyslně rozhodlo, že se půjde na procházku...no můžu vám říct, že teda jako nic moc nápad, ale už jsem si zvykl, že ty dva raťafáky často něco hloupého popadne a já se toho pak musím účastnit chtě nechtě (ono pustit je samotné do lesa taky není dobrý nápad). Nu což...vzal jsem si vodítko a vyrazili jsme. Les naštěstí nebyl daleko a kupodivu musím konstatovat, že v něm bylo i příjemně. Spousta pachů, nových věcí, neomezený přísun klacíků a ... a příkop!!! Velký - snad půl metru široký - příkop. Já samozřejmě navrhoval, že by bylo rozumné se otočit a jít tedy zpátky, či zůstat na téhle straně...ale to bych musel mít jiné tvory na hlídání. Tihle se rozhodli, že příkop překonají (jak nerozumné) a budou pokračovat. Samozřejmě jsem je hlasitě upozorňoval, že já jsem ještě malý, nemám tak dlouhé nohy a v okolí by mohli být medvědi, sloni, žirafy, veverky a další nebezpečná zvířata. Jako vždy na mě ale nikdo nedal a já se jen díval, jak mí páníčci mizí v dáli (oni se popravdě schovali za nejbližším stromem a měli z toho hroznou srandu...fakt netuším, co je tak vtipného na bezbranném psíkovi na druhé straně propasti). Nezbylo mi nic jiného, než vymyslet, jak se k nim dostat dřív, než se jim něco stane. 
Můj první nápad spočíval v postavení zdvihacího mostu s eskalátory a veřejnými záchodky, ale bohužel byla sobota a já už nesehnal stavební povolení. Zanechal jsem tedy marného skládání klacíků na hromadu a chopil se problému z druhé strany. Po chvilce přemýšlení jsem usoudil, že jestli je tu propast, musí tu být i most...sice né tak dokonalý, jako byl můj návrh, ale holt někdy pes musí pro záchranu svých milovaných trochu slevit. Samozřejmě jako vždy psí moudrost zvítězila nad lidskou malostí a já po chvilce urputného hledání objevil o kus dál malé přemostění. Ihned jsem se po něm vydal, svým chovancům náležitě vyčinil a raději je pomalu odvedl domů.

S pobytem jsem byl celkově spokojen, užil jsem si přírody a i když mi ti dva šoumeni nedali tolik prostoru, kolik jsem si představoval, stihl jsem si přivlastnit spoustu věcí :o) Už se těším, až se na chalupu opět podívám a udělám pořádný bojový průzkum (teď jsem byl opravdu rozptylován tou kostí...).

Fotogalerie

Tato fotogalerie prozatím neobsahuje žádnou fotku

Ou yeah :o)

Po dlouhé době se znovu vrhám do trochu větší hromadnější aktualizace stránek. Poslední dobou nebyl čas, protože vlasatí tvorové okupovali všechny psací stroje v boudě, takže já se musel zabývat jinými věcmi - například kousáním do poliček, či shazováním skleniček, což je ohromná sranda, která se bohužel nesetkala s takovým ohlasem, jaký jsem čekal a tak jsem se po své akci raději uklidil do svého krytého pelíšku.

více…

Zima

Jistě jste si všimli, že nás už pár týdnů svírá ledová náruč zimy. Jako všichni důležití tvorové na této planetě (psi) mám rád sníh, led a vše, co s tím souvisí, proto jsem se na tuto dobu rozhodl zpomalit vývoj stránek a věnovat se zimním radovánkám.

více…

Zobrazit všechny aktuality