Izzart z Panských lesů

První setkání se strejdou Andym 6.9.2008

To jsme takhle jednou za mých štěněčích let vyrazili s dvounožci na výlet. Vyrazili jsme tou úžasnou rourou, kde podlaha studí, ale zase je tam spousta laviček na občůrání (dvounožci tomu říkají nějak na m...) a pokračovali kousek dalším prostředkem, který už byl o poznání méně pohodlný, protože mě nikdo nepustil sednout.

Vystoupili jsme na úplně novém neznámém místě, kde všechno vonělo jinak. Chvíli jsme capali a chvíli jsem se nechal nést (no co no...byl jsem ještě malý a holt nožičky toho tolik nezvládali), až jsme dorazili dopostřed nějakého prapodivného sídliště. A tam jsme seděli a čekali...teda já neseděl a už vůbec nečekal. Proč taky čekat v sedě, když můžete objevovat za běhu.

A dočkali jsme se...od jednoho domu se najednou otevřely dveře a vyběhlo něco velkého a černého (to jsem ještě netušil, že je to můj strejda labrador Andrew Ray d`Or). Hned jsem se samozřejmě k novému objevu vrhl a snažil se upoutat jeho pozornost, protože jsem veselý a hravý. Pozornost jsem díky své přetékající kůži upoutal snadno a hned jsme se dali do představování a seznamování. Zjistil jsem, že ona černá hmota je můj strejda Andy a že s ním budu trávit celý den na výletě. To jsem ovšem ještě netušil, jaká zrada se na mě chystá.

Po očuchání jsme vyrazili směrem k lesu. Čekalo nás opět kousek cesty strávených v MHD a chvíle chůze po svých. Pak jsme se ocitli na okraji lesa, kde ovšem byla přítomna i voda....hodně vody...moře vody...v podstatě dva obrovské nekonečné rybníky... Začínal jsem pociťovat lehké mrazení v zádech, to totiž není jen tak...ale usoudil jsem, že mí páničci přece ví, že voda je fuj, takže jsem se opět vrátil k bohulibé činnosti sběru klacíků. Strejda Andy musel chudák do té odporné vodní hmoty a tak jsem mu nosil alespoň na okraj své nastřádané klacíky a snažil se ho dostat na břeh. Bohužel jsou dvounožci opravdu zlí tvorové, protože strejda měl sebou hračku, kterou mu vždycky vzali a hodili mu ji pěkně daleko...to se přece nedělá...řekl jsem si, že se pomstím a uvidíme, jak jim bude, až jim doma něco budu pořád odnášet.

Po chvíli řádění na břehu jsme vyrazili dále do lesa, kde jsme honili veverky a jinou lesní zvěř (já k tomu přidal i náhodné lidské chodce a cyklisty). Za neutuchajícího hraní jsme obešli rybník a najednou mě zamrazilo...úplně se mi postavily i chlupy na chlupech - my stáli na kraji vody a panička se vrhala do ní i s mými pamlsky. No to si neumíte představit, jaká hrůza mě jimala...vždyť ona se snažila utopit moje jídlo. Byl jsem beznadějný, protože v tu chvíli nebyl po tlapce žádný klacek, který bych jí mohl podat (někdo je všechny odnesl a rozkousal). Nakonec mi nezbylo nic jiného, než se vydat za ní a doufat, že mě nekousne nějaká vodní havěť. Jenže asi byl silný proud, protože já už byl ve vodě po kolena a panička pořád couvala...no co vám mám povídat - byl to horor. Nakonec se nám podařilo dostat paničku ven a ta mě radostí objala...aby mě následně ponořila do vody až po uši!!!

To byl teda podraz...to vám povím. Nikomu bych nepřál, aby to zažil, protože ta voda je opravdu odporná a nechutná a mokrá a slizká a plná divných hladkých psů bez nohou, kteří ani neumí štěkat, jenon se na vás divně šklebí. Nechali mě tam dobrých pár minut, kdy se mě snažili uchláholit jídlem a najednou mi ho cpali horem dolem, že jsem ani polykat nestíhal. Ale stejně jsem byl ponížen a uražen. Naštěstí mě po čase vytáhli a v ten okamžik jsem se pomstil a o všechny se důkladně otřel, aby z toho taky něco měli. Andy se ještě chvíli snažil zachraňovat svou hračku z vody (a to je prý inteligentní, když jim na to pořád skáče a pořád jim to nosí zpátky...nechal bych je, ať si pro ni sami doplavou...když ji chtějí, tak proč ji zahazují) a my ostatní už jsme se chystali domů.

Cesta zpátky už byla unavující...šli jsme pěšky a tak bylo jasné, že jako nejmladší člen smečky za chvíli odpadnu. Naštěstí tam byli ti tři teroristé a tak se mohli alespoň symbolicky omluvit tím, že mě domů donesli. U strejdy doma jsem chvíli kramařil v jeho věcech (moc se mu to nezamlouvalo, je to hrozný pořádník a má je snad seřazený podle velikosti) a pak se rozhodl, že to prostě zabodnu. Můžu vám říct, že jsem byl tak vyčerpaný, že jsem nezvládl rozkousat ani jednu hračku a celou cestu do svého domova jsem prospal...každopádně když nepočítám vodu, tak to byl bezva výlet a jsem rád, že jsem se setkal se zbylým příbuzenstvem. 

Fotogalerie

Seznámení se strejdou Andym			Psí ráj...
		Hrátky s čertem	Moje psí smečka...
Nůůůůůdaaaaa....	Čekání na Godota	Pěkná fotka...ale ta člověčina nám to trochu kazí ;o)	Strejda má ale dlouhý jazyk...
Já už dál nejdu...	Co to tam...
	Co to je za móresy...mi to dej na břehu ne?		Bufet...
Fuj to studí a je to mokrý...	Hele...už mě vytáhněte...

Ou yeah :o)

Po dlouhé době se znovu vrhám do trochu větší hromadnější aktualizace stránek. Poslední dobou nebyl čas, protože vlasatí tvorové okupovali všechny psací stroje v boudě, takže já se musel zabývat jinými věcmi - například kousáním do poliček, či shazováním skleniček, což je ohromná sranda, která se bohužel nesetkala s takovým ohlasem, jaký jsem čekal a tak jsem se po své akci raději uklidil do svého krytého pelíšku.

Zima

Jistě jste si všimli, že nás už pár týdnů svírá ledová náruč zimy. Jako všichni důležití tvorové na této planetě (psi) mám rád sníh, led a vše, co s tím souvisí, proto jsem se na tuto dobu rozhodl zpomalit vývoj stránek a věnovat se zimním radovánkám.

Štěněcí léta